Queen + Adam Lambert - European tour 2022
24.06.2022 Mercedes-Benz Arena, Berlin, Germany
Opravdu dlouho jsem váhal. Spojení Queen s Lambertem mě trvale moc nebaví, na druhou stranu si každý rok říkám, že letošní turné už bude opravdu poslední. Zvažoval jsem Mnichov nebo Berlín jakožto města, která jsou geograficky nejblíže. Do mnichovského termínu mi spadlo pracovní focení návštěvy korejského ministra, tak jsem se nakonec rozhodl pro Berlín. Anabázi se vstupenkami radši nebudu popisovat, kupování od Němců je horší než mlácení se tyčí do hlavy. Jeden neuměl s Paypalem, druhý poslal vstupenky příliš pozdě (takže nestihly dorazit včas a čeká mě boj o alespoň částečnou refundaci) a celkově mě tenhle dvoudenní výlet vyšel finančně asi tak, jako kdybych měl koupeny ty nejdražší vstupenky přímo na pódium.
Každopádně jsme v den koncertu vyrazili v improvizované sestavě (Honza, Verča, Lucka, já) - ač jsme se znali vyloženě krátce, tak jsme si myslím všichni krásně sedli a cestu si užili. (A to ne díky rumu, který jsme schovávali až na večer, neboť jsem měl zrovna narozeniny). Ubytko čtyři stanice S-Bahn od haly bylo sice vysloveně provizorní (pokoje za pouhých 2400 na noc - nejlevnější, co jsme našli), ale pro naše účely dostačující. U haly jsme byli více než hodinu před koncertem. Zkušeně jsem schoval audiorekordér v džínách, securiťák s detektorem mě sice osahával delší dobu, ale na to jediné místo se sáhnout neodvážil. Nepočítal jsem ovšem s tím, že mi zabaví foťák. Malinký kompaktní foťáček (byť špičkové kvality - Sony RX100 mark VI s 1" snímačem) způsobil seběhnutí několik securiťaček a následné oznámení, že jakýkoliv foťák je přísně zakázaný. Nechápu, tohle se mi stalo poprvé, vědět to dopředu, tak jsem ho narval do stejné skrýše jako audiorekordér, ale zákaz kompaktů jsem na koncertu zažil tedy poprvé. Odevzdal jsem jim tedy kompakt nedobrovolně do úschovy - podle sbírky fotoaparátů ve skříni jsem nebyl jediný.
Pokud se zdá, že hodinka před koncertem je se vstupenkami k sezení dostatečná, tak... není. Dobrých pětatřicet minut jsme strávili ve frontě u merchandise stánku, kde jsem si musel jako vždy koupit program, přihodil jsem tričko a plakát... Pětasedmdesát éček celkem, OK, tak jsem ještě poprosil o tašku, abych to nedržel celý koncert v ruce a na mobilu mi píplo dalších mínus třicet EUR. Ano, plátěná taška s logem Q+AL stojí třicet éček, tedy asi 750 kaček. To mě překvapilo dost. No nic, vyrazili jsme dál, další čtvrthodinu strávili ve frontě na pivo, pět minut před osmou nám došla trpělivost a vrazili jsme deset éček za vodu maníkovi, který roznášel preclíky. Ještě rychlá návštěva WC, kde si nainstaluju mikrofony, battery box a rekordér a na svá místa dorážíme ve 20:05 za doprovodu posledních tónů instrumentálky "Track 13" z Made In Heaven, která uvozuje každý koncert Queen od roku 2005. Dvě minuty po našem usazení už začínají první tóny Innuenda...
Co říct ke koncertu... Hlavní message je asi ta, že sedět na rockovém koncertu je nebetyčná zhovadilost. A to říkám jako někdo, kdo po operaci paty není v úplně dobré kondici na delší stání. Zřejmě to Queen použili jako nástroj pro navýšení ceny vstupenek, jiný důvod mě nenapadá. Drtivá většina evropského turné je čistě jen na sezení, což nikdy nebývalo. Setlist se dlouhodobě prakticky nemění, naopak občas nějaké skladby vypadávají, my jsme přišli o I'm In Love With My Car nebo These Are The Days Of Our Lives díky Rogerově hlasové indispozici. Naštěstí se (oproti předchozímu koncertu v londýnském O2) aspoň vrátila Under Pressure a The Show Must Go On. Celkově ale koncert odsýpá každým rokem víc a víc, což je pozitivní. Konečně odpadly totálně nudné a tisíckrát opakované proslovy Adama (až na jeden povinný, který lze tolerovat) a všechno jako celek to šlape velmi dobře. Nepochybně třeba i díky extrémně nadanému Tylerovi Warrenovi, který získává na úkor Rogera víc a víc prostoru. Stejně tak Adam už konečně umí potlačit svůj velmi nepříjemný ječák (spíš mečák) a začíná zpívat víc a víc civilně, což většina fanoušků Queen rozhodně oceňuje. Kdyby nebyla stage v podobě téměř cirkusové scény, která se hodí spíš do Las Vegas, tak bych i řekl, že hudebně to bylo možná nejlepší nebo druhé nejlepší turné od příchodu Lamberta. Poctivé dvě a čtvrt hodiny hitovek a jede se fakt bez přestávky, pomineme-li proslov před Love Of My Life a minutku před přídavkem.
Po koncertě na kapelu u hotelu tentokrát nečekáme (jedou turné v covidové bublině - zdraví především - takže z auta dovnou do hotelu, žádné autogramy, žádná selfíčka) a jedeme domů. Cestou i přes jazykovou bariéru zvládáme objednat kebab u místního Turka a doma na pokoji jako správní Češi už máme připravené pivko, víno a láhev Legendaria. Část večera mi tedy z paměti trochu vypadla, ale ráno jsem láhev Legendaria našel prázdnou, takže se má narozeninová oslava asi vydařila kvalitně.
Co dodat na závěr... tohle byl můj koncert "Queen" (včetně sólovek) číslo 49 a velmi rád bych to jednou zaokrouhlil na padesátku, ale jestli to bude ještě v tomhle složení kapely, to nevím. Únava hlavních protagonistů je viditelná už v půlce turné a nedokážu si představit, že by zvládli ještě jedno. Takže realisticky bych řekl, že padesátka bude možná turné Briana s Kerry Ellis? Rogerova sólová kariéra byla pravděpodobně vloni zakončena natrvalo (naprosto skvělým způsobem - ten koncert si budu pamatovat ještě dlouho) a osud slepence Queen + Adam Lambert je z hlediska věku a zdraví Briana a Rogera taktéž ve hvězdách. Uvidíme...
Bez mého svolení prosím nepublikujte fotky z tohoto webu nikde jinde. Děkuji :-)