Brian May - Praha 22.10.1998 [Another World]

Poznámka: reportáž jsem opravdu napsal v roce 1998 přímo po koncertu - spoustu věcí bych dnes napsal úplně jinak :-) A berte v úvahu, že jsem tehdy byl student ve druháku na VŠ, tudíž nevybouřený puberťák, který doposud neviděl nic většího než koncert Lucie :-)

Show začala sólem na bicí (z pásky pochopitelně); usoudili jsme, že se jedná o vzpomínku na Cozyho v podobě jeho hitu Dance With The Devil. Následoval hlas: "Dámy a pánové, pan Brian May bude s námi už velmi brzy. Ale ještě předtím jsem velmi šťastný, že tento večer zde můžeme uvítat našeho hosta až z daleké Tennessee ve Spojených Státech: neuvěřitelný, skvělý, famózní, jedinečný pan T. E. Conway!" Ne všichni pochopili, že se jedná o Briana v převleku za T.E.Conwaye, což byl skutečný country zpěvák v 50. letech, známý spíš pod jménem Conway Twitty. Brian zazpíval nádherné balady Only Make Believe a C'mon Babe (což je taková improvizace na skladbu Slow Down). Poté se tajně vyměnil s dvojníkem (což byl Brianův syn Jimmy!), aby se stihnul převléci a dvojník mohl konstatovat: "Ladies and gentlemen, from London, England - Mr. Brian May!"

Zaznělo intro Space, což všichni kvitovali s nadšením. Brian se svou slavnou kytarou se pomalu zvedl z předklonu a zařval česky: "Ahoj Praho!" Následoval řev a jásot publika. Pak se ještě zeptal: "Do you wanna rock?" a rozjel vypalovačku Since You've Been Gone, po které se Brian trochu rozpovídal: "Dobrý večer! .... The first song, Since You Been Gone is a dedication to the late great Mr. Cozy Powell." Show pokračovala klávesovým sólem (možná s prvky Chinese Torture, těžko říci), které plynulo přešlo v China Belle. Poté přišla na řadu nostalgie: "I'd like to say that it's a great pleasure to be here. This is a place which Queen never managed to get to." Takže jako satisfakce následovalo pár skladeb "you might know, OK?" White Man intro se rozbalilo do plné verze Fat Bottomed Girls, následovala I Want It All, Headlong, Tear It Up (při které Brian přetrhl strunu a musel narychlo měnit kytaru!) a Show Must Go On, kterou jsem slyšel naživo vůbec poprvé.

Queen Medley sklidila obrovský aplaus, vždyť hlavně kvůli tomu jsme tam přece šli. Brian slušně poděkoval: "Díky, thank you very much." a představil prvního člena své skupiny: Mr. Neil Murray předvedl pětiminutové sólo na baskytaru. Štafetu plynule převzal Brian a zahrál skvělou Last Horizon. Pak se zeptal: "Would you like to sing?" Že se ptal. Na Love Of My Life jsme se těšili. Brian ještě ukázal k nebi, abychom nezapomněli, kdo skladbu napsal. Zpívali jsme jako o život a Brian nás roztomilou češtinou pochválil: "Ste skvělýýýýý!" Za odměnu nám pověděl příběh: "This is a very strange guitar. I wanna tell you a little story sbout that, OK? I go to a shop and buy this guitar, very cheap - five pounds, you know and it goes like this, you know" a zahrál pár akordů - normální tuctová španělka. "But - when I came home, it went like this, it went:" a my jsme najednou poslouchali známé zvuky elektrické kytary! "I'll bring it back!" konstatoval naoko zklamaný Brian.

Následovala pětiminutová akustická (osobně bych radši klasickou) Driven By You, po které Brian pokračoval s představováním členů kapely: "Who should we start with, this is the question... And we start with somebody you already know... On the bass guitar, ladies and gentlemen, Mr. Neil Murray!"... "On the guitar... Mr. Jamie Moses!" Jamie zahrál skvělé sólíčko na kytaru. Pak Brian konstatoval něco o kráse a představil dvě zpěvačky, které dělaly hlasové křoví: Miss Zoe Nicholas a Miss Sussie Webb. Z publika se ozývají první výkřiky: Eric! Spike! Brian poslechne: "Mr. Spike Edney!", klávesista označovaný za pátého člena Queen. Bonbónky na závěr: "Ladies and gentlemen, Mr. Eric Singer!" Aplaus - bubeník Kiss a Black Sabbath není v Praze každý den. Nejlepší na závěr: "Mr. Brian May!" a minutu není slyšet vlastního slova. Následuje vytleskávané intro k '39; oproti BTTL Tour však nenásleduje Let Your Heart Rule Your Head, ale nová On My Way Up. Brian se ptá: "Jak se máte?" a evidentně je pyšný na to, že se naučil pár slov česky. Co bude následovat, tušíme, když se Brian zmíní o tom, že zahraje něco známého, ale v "different sound". Přichází absolutně největší bonbónek večera.

Po prvních tónech Brianovy kytary (hraje bez doprovodu) někteří z nás poznávají Hammer To Fall ve značně jiném kabátě. Časem se přidávají skromně bicí, ale není to žádná divočina, stále ta pomalá baladická verze. Po více než šesti minutách to přichází: kytara odeznívá do ztracena a někteří čekají konec. Místo toho se ovšem Brian opře do kytary, Eric třískne do bicích a na řadu přijde Hammer To Fall v hardrockovém kabátě! Tohle bych jasně označil za skladbu večera. Ke konci ještě Brian něco zařve, ale smysl mi to moc nedává: "People of Prague, don't forget to live, I wish you peace."

Koncert se blíží ke konci. Přichází klasické Brighton Rock solo, které plynule přechází v sólo na bicích. Eric je ve svém živlu, žongluje hořícími paličkami, hází paličky do publika (ne ty hořící ;-) a vypadá jako ďábel. Je vidět, že se v Kiss něco naučil. Po sólech nemůže přijít nic jiného než Resurrection (bohužel jen dvouminutová). We Will Rock You je prostě klasika, která nesmí chybět na žádném koncertu, ať už Queen, Briana nebo Rogera. Na rozdíl od Back To The Light tour tentokrát Brian neimprovizuje a slova jsou správná. Bohužel nenásleduje rychlá verze, škoda. Ani vypalovačka Tie Your Mother Down však není k zahození. "Thank you, good night, see you soon" samozřejmě Brianovi nikdo nevěří. Však také Brian vydrží v zákulisí necelou minutu: "I'll take you to a trip to another world". Následuje - ano, správně, baladická Another World :-) Po ní to kapela naposledy rozbalí naplno - rock'n'rollová All The Way Way To Memphis (kterou hráli Mott The Hoople na počátku 70. let, když jim Queen dělali předkapelu) je opravdu skvělá. Završí ji "hammerovský" Brianův výkřik "give it to me one more time!" Ještě se ochotně podepíše jednomu opravdu neodbytnému fanouškovi a naoko se zlobí, že tu je přece proto, aby hrál a ne se podepisoval.

Co může uzavřít koncert člena skupiny, které zemřel zpěvák? V tomto případě nic jiného než zatím poslední společná skladba zbytku Queen - baladická No-One But You. Zpívá celá hala. Na konci ještě Brian slibuje: "This is a very special night for me, thank you for everything. I promise we'll see you soon." Kdybych nevěděl, jaký je Brian notorický lhář a dobrák od kosti, tak bych začal šetřit na další lístek. Takhle můžu pouze doufat, že si na nás třeba příště vzpomene. Za zvuků Why Don't We Try Again z pásku opouštíme halu.

Doslov autora [2009]

• Brianův koncert byl pro mě prvním koncertem některého ze členů Queen, tudíž zůstává obrovským zážitkem. Zdaleka už ne nejlepším, koncertování s Rogerem je prostě o třídu výš :-) Nicméně koncert s Brianem byl velmi intimní... to se ještě nehrálo na ochranku, zábrany, catwalk a další vymoženosti :-)
• Výkon Erica Singera byl po celé turné naprosto tragický. Jeho nesmyslná obliba činelů (které mu zabíraly asi tak 90% jeho bicí soupravy) znamenala, že bicí zněly hrozně (ploše). Teprve v retrospektivě člověk zjišťuje, jakou obrovskou ztrátou byla smrt fantastického Cozyho Powella
• Také vokalistky nebyly to pravé ořechové - oproti sexy Cathy a Shelley z BTTL tour jsme teď dostali takové trošku už vyšeptané slunečnice v podobě Susie a Zoe :-) Škoda. Postarší Fabba girls se do rockové show opravdu nehodí.
• S tím podepisováním jsem se v reportáži seknul :-) Brian před NOBY sebral asi dvě věci, které mu lidi vnucovali kvůli podpisu a fláknul s nimi na zem s odůvodněním, že přijel zpívat a ne se podepisovat :-)
• Jsem zvědav, jestli Brian tehdy ochutnal tu Becherovku, kterou mu tam někdo položil na pódium :-)
• Díky všem, kteří mi k tomuto koncertu kdy co poskytli, ať už to byl originální setlist z pódia, plakát, audionahrávka, DVD apod. Už mi chybí jen ta palička, ale Petře, já ji z tebe časem nějak dostanu ;-)
• Tak nakonec se to "see you soon" vyplnilo... :-)))