WWRY feat. Brian May + Roger Taylor - London 14.05.2012

Nějak jsem na tenhle londýnský výlet úplně pozapomněl a psát zážitky s téměř tříletým zpožděním nemá moc cenu, takže jen stručně. Výročí muzikálu We Will Rock You (vždy kolem 14. května) spolu obvykle přináší vystoupení Briana a zde v případě kulatého desetiletého výročí byl nezávazně přislíben i Roger. Vyrážím tedy už poněkolikáté na výlet do britské metropole. Jedná se o VIP párty s celebritami, z nichž bohužel většinu nepoznávám, což se mi má brzy vymstit. Před představením stojím v londýnském divadle Dominion, kolem mě se davem lidí prodírá postarší pán a italský fanoušek ho žádá o autogram. Jsem zvědavý: "Kdo to vlastně byl?". "Přeci Nick Mason, bubeník Pink Floyd." Kurva!!! Kolem mě jde člen Pink Floyd a já ho nepoznám, no to jsem ale debil. Musím doplnit vzdělání! Těsně před muzikálem (skutečně asi tři minuty před začátkem) přijíždějí (samozřejmě ve dvou různých limuzínách) Brian a Roger, nicméně míří hned do oddělené VIP lóže, takže tentokrát to bude bez autogramů.

Představení muzikálu je standardní (nejsem fanouškem muzikálů), jedinou zvláštností má být jakýsi avizovaný hologram Freddieho, který se samozřejmě dle očekávání nepovede a v podstatě nikdo nevidí nic (trochu to hoši nevychytali a to Brian sliboval hory doly). Čekám tedy na grand finale v podání našich oblíbenců. Při Bohemian Rhapsody Brian jako obvykle vbíhá na scénu a hraje sólo, ale kde je Roger? Čekal jsem, že jeho bicí souprava vyjede v pozadí na scénu, ale nestalo se tak. Že by se nakonec rozhodl nevystoupit? Lenoch líná! Ale ne, při Show Must Go On (no, téměř až ve finále skladby) konečně bicí souprava vyjíždí a Rogera vidíme aspoň na těch půl minutky. Důvod byl prozaický - Roger se se svou soupravou zasekl ve "výtahu", ve kterém vyjíždí na pódium a technikům se to podařilo zprovoznit až po pár minutách, kdy už dvoupísničkový set Briana a Rogera prakticky končil.

Po představení se koná v prostorách divadla VIP afterparty, na kterou bohužel nemám přístup. Zkusím jeden drzý průnik, ale ochranka je nekompromisní a bez pásky nelze pustit nikoho. Ještě chvíli čekám venku před divadlem a po chvíli vychází kouřit mladý Rufus Taylor (fotka musí být) a po další chvíli odchází domů Neil Murray, který je jako vždy velmi příjemný a upřímný, takže na pokec a drby ideální. A pak už se jde do hospody, posledním vlakem na letiště a domů...

Bez mého svolení prosím nepublikujte fotky z tohoto webu nikde jinde. Děkuji :-)