Roger Taylor - Shepherd's Bush Empire, London 22.10.2021

Celosvětová epidemie covidu devastuje už druhým rokem nejen zdraví obyvatel či ekonomiku států, ale i kulturní plány. Turné Queen s Lambertem je už podruhé odloženo o rok a upřímně mě ani nijak neláká. Popová muzikálová show s afektovaným finalistou talentové televizní show, místy pouze na sezení a cenami vstupenek někam k 8+ tisícovkám mi celou tuhle taškařici dostatečně znechutila. Nicméně Roger po vydání svého alba "Outsider" oznamuje britské turné a já hned přemýšlím, co s tím... vzhledem k poměrně složitější dopravě v Británii a nedávnému narození mé dcery se nakonec spokojím s finálním koncertem turné v londýnském klubu Shepherd's Bush Empire, kde Roger už v minulosti několikrát hrál.

Už jen cesta do Británie se jeví jako složitá. Je pochopitelně nezbytně nutné mít očkování, k tomu donedávna ještě negativní test (v říjnu už nebyl vyžadován), vyplnění příjezdového formuláře, rezervace covid testu v Británii (i když ho člověk neabsolvuje, musí ho zaplatit)... a do toho postupně odpadají spolucestující. Jeden nemá platný pas, druhému přinese dítě ze školky covid atd. Složitá situace, ale po peripetiích se konečně aspoň větší část naší české výpravy (čítající minimálně nějakých 12 lidí) dostává do Londýna. Někteří už Rogera viděli na jednom či dvou koncertech před pár dny, ale od londýnského koncertu si všichni slibujeme speciálního hosta. Kromě Briana nás napadá Robert Plant či Petr Čech.

Pár volných hodin po příletu vyplňuju návštěvou Queen shopu v Carnaby street, který je víceméně přehlídkou předraženého kýče a nevkusu, ale zrovna dnes prodává zelený singl Johna Deacona, který je omezený na pouhých 500 kusů v obchodě (+ 500 kusů online, kde je nicméně skoro nemožné něco objednat). U obchodu vidím zhruba dvacítku fanoušků, fajn, to bude dobrý... aha, tak za rohem je další stovka, to by možná ještě šlo... no a za dalším rohem fronta pokračuje kamsi do dálky. Tak nic. Potkávám spoustu dlouholetých známých (Britové, Rakušané, Maďaři i Italové) a po krátké úvaze zapředu konverzaci s předsedou rakouského fanclubu Christanem a nenápadně se po centimetrech připojuju z ulice do fronty - téměř na jejím začátku. Po chvíli zjišťuju, že zbytek naší výpravy postupoval před půlhodinou úplně stejně a jen díky předběhnutí se jim podařilo získat dokonce dva singly. Já přicházím na řadu až později a už dávají jen jeden singl na osobu, což je nicméně pořád výhoda, protože pět minut nato už je vyprodáno a minimálně stovka fanoušků naštvaně odchází domů. Já ještě krátce navštívím slavného hudebního fotografa Richarda Younga a po nesmírně milém čtvrthodinovém pokecu a zakoupení pár suvenýrů už oklikou přes Garden Lodge mířím ke svému hotelu, od kterého si slibuju hlavně horkou sprchu. Avizované hvězdičky sice jako obvykle neodpovídají realitě a především WC je konstruováno zřejmě pro beznohé trpaslíky, ale je to aspoň blízko haly.

Bohužel máme z turné zprávy, že po nákaze jednoho z členů Genesis covidem (a následném zrušení části turné) přehodnotil Roger bezpečnostní opatření a všude se pohybuje s rouškou a odmítá bližší kontakt s fanoušky, tedy se až na naprosté výjimky nepodepisuje. Nedá se nic dělat, není tedy kam spěchat a v pohodlí hotelové postele v poklidu konzumuju gyros z blízké řecké restaurace. Kolem čtvrté hodiny (podezřele brzy) mi kamarádi od haly reportují příjezd Rogera a chvíli po něm i Briana - překvapení je tedy vyzrazeno, nicméně rozhodně si nestěžujeme! Na půl šestou přicházím ke klubu, potkávám další kamarády z Itálie či Maďarska a zjišťuji, že speciální priority fronta pro majitele O2 tarifů je velmi krátká, tudíž se do ní řadím. Pak ale přichází Marcela s revolučním nápadem: lidé s fyzickým postižením mají přednostní vstup a mohou si s sebou vzít dokonce doprovod v podobě více lidí. Marcela si bere nás dva Martiny (nikdo jiný z Čechů zrovna na místě ani nebyl) a protekčně míříme k backstage dveřím, odkud zrovna vychází s kafem Pete Malandrone (Brianův kytarový technik) a uvnitř nás zdraví Neil Fairclough (basák). Paráda! Selfíčko sice neklaplo - security mi velmi důrazně vysvětlila, že je to proti pravidlům - ale hlavní je, že se dostáváme po sedmé hodině do haly JAKO ÚPLNE PRVNÍ!!! Ještě jednou díky Marcele, byl to skvělý nápad - a po letech na turné, kdy nás vždycky Britové v závěru předbíhali, jsme jim to taky jednou konečně vrátili. A vidět ty protažené obličeje místních, kteří venku čekali pět hodin, aby po vběhnutí do klubu zjistili, že uprostřed první řady už jsou u zábran rozvalení tři Češi, to za to prostě stálo.

Předskokan, naaranžování mikrofonů, příprava foťáku, chvíle stresu při konverzaci se securiťákem, který si *snad* mikrofonů připevněných na tričku nevšiml... pak taktické pozdravení Nigela Burchetta (Rogerova technika a známého rozdavače paliček) a jdeme na to. Po intru následuje Strange Frontier...

NO DO PRDELE!!! Čekal jsem spíš komorní koncertík ve stylu BM s Kerry Ellis, ale tohle byl nářez! Nahrávky tohle nedokážou zprostředkovat. První skladba mě doslova sejmula. Miluju ji a tohle bylo volume level 100+. A pak už to jelo. Chytlavý nový singl We're Just Trying To Get By, úderná Surrender o domácím násilí, legendární Man On Fire, Rock It fantasticky odzpívaná Tylerem Warrenem, neskutečně nabušená I'm In Love With My Car či More Kicks zakončená obvyklou Drum Battle mezi Rogerem a Tylerem. Naše chvíle přichází při Foreign Sand, kde už z videa z minulého koncertu víme, že je vtipné reagovat na pasáž "Just say hello" a řveme na Rogera "Hello!" doslova jako krávy. Roger se mimořádně baví, i když nás naoko napomíná, že skladba je vážná. No a pak už následuje Tutti Frutti, zatímco v pozadí se připravují dvě kytary, jedna viditelná pro Christiana Mendozu (výměna nástroje na sólo) a druhou kytarou je pochopitelně originální Red Special schovaný za bednami. Takže na sólíčko dostáváme očekávanou návštěvu pana Briana Maye, který zůstane ještě na A Kind Of Magic. Ještě přídavek, tleskáme na Radio Ga Ga jako šílení a koncert po 110 minutách definitivně končí...

Po koncertu nastává typická chvíle, která je trošku trapná, ale neumíme se jí vyhnout. Zdvořile hulákáme na všemožné techniky na pódiu, aby nám podali cenný suvenýr. Reaguje prakticky jen Nigel, který ale jako na potvoru paličky rozdá kolem a nás mine. V druhém kole tedy zkoušíme prosit o setlist, kde se vyplatí moje pozdravení před koncertem a Nigel mi zcela adresně podává Rogerův setlist od bicích. Pak ale Marcela připomíná, že má dnes narozeniny a jdeme tedy do třetího kola žádostí. Na poslední chvíli si všímáme ještě dvou paliček, které ke své soupravě odložil Tyler po přídavku a Nigel se slituje potřetí. Jednu podává mně, druhou Marcele, její palička sice upadne pod stage, ale securiťák ji na naše naléhání Marcele podá a máme splněno. Paličky sice nejsou s Rogerovou signaturou, ale jsou to Tylerovy hrané paličky, se kterými zazněla třeba Radio Ga Ga jakožto možná poslední skladba historie Rogerových koncertů. Takže s dobrou náladou opouštíme sál. Cestou se stavíme v merchandise stánku, kde už mají pouze trička o velikosti na dva středně velké slony a míříme do nejbližší hospody. Tam je snad půlka Londýna, takže to zhodnotíme jako jasnou covidovou líheň, dáme dvě rychlá místní pivka, venku pak zamáváme Rogerovi odjíždějícímu v jeho černém Range Roveru a jdeme spát.

Nad zhodnocením koncertu jsem nemusel vůbec váhat. Tohle pro mě byla událost minimálně posledních pěti let. Část fanoušků nezajímají sólové kariéry členů Queen (asi chápu, stylově je to trochu jiný žánr), ale najděte si na Spotify třeba Strange Frontier, Foreign Sand, Nation Of Haircuts, Surrender a další skladby... a převlečte je do moderního rockového hávu roku 2021. Je to fakt nářez. Přičtěte si I'm In Love With My Car nebo Rock It (Prime Jive), k tomu Briana Maye jako hosta a dostáváte podstatně hezčí balíček, než jakým jsou aktuální Queen s uječeným Lambertem a scénou, která odpovídá gay muzikálu z Las Vegas (IT Crowd, anybody?). Jasně, není tolik hitovek, není tolik světel, scéna nestojí miliardu. Ale tohle byl nádhernej a nadupadnej rockovej koncert. Jestli tohle bylo loučení Rogera (protože další sólovka už nebude a s turné Queen to vzhledem k covidu vypadá všelijak), tak bylo mimořádně skvělé.

Bez mého svolení prosím nepublikujte fotky z tohoto webu nikde jinde. Děkuji :-)