The Cross reunion feat. Roger Taylor - Guildford 07.12.2013

Spikova sestava SAS Band pořádá Vánoční koncerty pravidelně a tentokrát (údajně v opilosti, jak se mi Spike později svěřuje) se rozhodl pozvat členy již dávno neexistující kapely The Cross v čele s Rogerem Taylorem. Tam nesmíme chybět, je to už můj jedenatřicátý koncert některého z členů Queen. Ihned sháníme lístky, které jdou koupit pouze komplikovaně telefonicky nebo emailem (a diktujte nějaké Angličance do telefonu číslo své embosované karty). Výlet spojuju s několikadenní návštěvou Londýna s přítelkyní, ale to není obsahem této reportáže. Podstatné je, že v sobotu 07.12. se po několika přestupech (metro, overground, vlak) konečně dostávám do města Guildford a bez problémů nalézám moderní klub G-Live.

Na místě potkávám samozřejmě všechny známé tváře - kluci z Británie, Holandska, Polska, Německa, Itálie či Argentiny. Sjeli se sem snad všichni skalní fanouškové Queen z celého světa. Kupuju si tričko vydané speciálně k tomuto výročí a jdu prozkoumat nabídku v baru. Na můj dotaz ohledně výběru piv barman jen krčí rameny a prozrazuje, že má jediný druh - "anglické pivo" - tak beru do zásoby tři a jdu se posadit do fronty. Mezitím přibíhají kluci z Německa a Argentiny, že z haly právě odjel do hotelu Roger a s každým se fotil a podepisoval. No co, není každý den posvícení; jako obvykle se nacházíme v daný čas na špatném místě.

Po dvouhodinovém čekání se konečně dostáváme do haly a musíme přetrpět dvě předkapely, přičemž především ta první (dva hošíci v obleku zpívající Barcelonu na naprosto příšerný hudební podklad) nás děsí a modlíme se za brzký konec. Konečně přichází Spike a začíná nejprve klasický koncert SAS Bandu s hosty - těmi jsou třeba vynikající Midge Ure z Ultravox, Patti Russo od Meat Loafa či neuvěřitelně vitální jedenasedmdesátiletá americká soulová legenda Madeline Bell. Pak už se konečně dostáváme ke zlatému hřebu večera.

The Cross spolu nehráli dvacet let a proto jsou všichni zvědavi, jak to dopadne. Kapela bere v přítmí své nástroje a na pódium přichází Roger v průběhu známého intra In Charge Of My Heart. Hodinový koncert zahrnuje i skladby bez Rogera (Ain't Put Nothing Down s Claytonem, Liar s Peterem a dokonce Dirty Mind s poněkud nejistým zpěvem Spika). Na Cowboys And Indians se vrací zpět Roger a přiznává, že tuhle skladbu měli napsanou v setlistu dříve, ale on na ni poněkud pozapomněl, neboť už není nejmladší. Po hodinovém koncertu přichází ještě vánoční finále v podání SAS Bandu a úplně na závěr zapěl Roger se sobími parohy svou oblíbenou Merry Xmas (War Is Over).

Po koncertu honem doplnit tekutiny a promýšlíme další strategii. Rozhodujeme se vykašlat na fanouškovskou afterparty v nedaleké hospodě a radši čekáme na místě, co se bude dít. Po dvaceti minutách vycházejí čtyři členové The Cross (dle očekávání bez Rogera) na krátkou autogramiádu, tak se k nim procpeme, necháme si podepsat desky a vstupenky a prohodíme pár pochvalných frází.

Roger někde pije šampaňské a baští dobroty, takže nemá cenu čekat uvnitř. Přišel čas vyjít ven a najít backstage. Objevujeme dva východy z klubu. Jeden vede z afterparty, potuluje se před ním lehce ovíněná Patti Russo s Jeffem Beckem a kolem stojí několik desítek fanoušků. My dva Češi tedy volíme čekání u backstage door na druhé straně budovy, kde jsme pro změnu úplně sami. Čekání nám zpestřuje přijíždějící dodávka, která při couvání přehlédne lampu jako kráva.

Asi po hodině to postupně přichází. Členové kapely se svými nástroji vycházejí a odcházejí pěšky na hotel, který je asi sto metrů daleko. Fabba Girls, Steve Stroud, Johnny Marter, Spike Edney, Peter Noone a další. Povídáme si, fotíme se, sbíráme autogramy. Stevovi chválím růžové držadlo u sportovní tašky s poznámkou, že Hello Kitty je v módě, načež přichází očekávané "fuck off" :-))) Následuje pauza a vychází Roger. Akce jako vystřižená z filmu o nějaké superhvězdě. Vcelku ojetá audina přijíždí až těsně ke dveřím, Roger prakticky přibíhá a téměř naskakuje dovnitř za povzbuzování své manželky, která ho směruje ke správným dveřím. Nevím, zda čekal záplavu otravných fanoušků, ale byli jsme tam pouze dva a vcelku nevěřícně jsme sledovali, jak nás Roger okázale ignoruje, ač prochází metr od nás. Na prosbu o fotku či autogram ani nezvedne obočí, ani nenaváže oční kontakt. Až z bezpečí auta nám zamává na pozdrav a tím to končí. Oh well... s Bri+Rog je to vždycky tak padesátiprocentní úspěšnost, jsou hodně náladoví.

Jsme rozmrzelí, ale ještě zahlédnu Rogerova technika Nigela, jak vyjíždí s dodávkou ven z haly. "Nigele, nebyl by nějaký suvenýrek na památku?" Nigel je prostě zlatíčko, potkávali jsme se na turné s Paulem Rodgersem pravidelně a pamatuje si mě. "Moment kluci, jen zaparkuju a něco přinesu." Za dvě minuty přibíhá a v ruce paličky: "Tady máte, jsou Rogerovy, ale hrál na ně dneska Josh Macrae." Rogerových paliček mám sice doma snad patnáct, ale i tahle moc potěšila, zvlášť když za deset minut vychází právě Josh a podepisuje nám je.

Zlatý hřeb na závěr. Jamie Moses - zřejmě po vydatné dávce piv a něčeho tvrdšího. Neuvěřitelný pohodář, špičkový kytarista, který s Brianem či Queen hraje už přes dvacet let. Tentokrát z haly vypadnul skoro po čtyřech. Stání a chození nakonec vcelku zvládal, ale schopnost vyjadřování ve svém mateřském anglickém jazyce prakticky ztratil. "Kluci... já... manželka... támhle... pivo... musím..." No netrápili jsme ho dlouho, jen se vyfotili a propustili ho. On je prostě bůh rock'n'rollu!

Závěr? Nejlepší výkon podali Roger s Peterem Noonem. Spike odvedl svou práci dobře, ale používal jiné klávesy než kdysi s The Cross a na zvuku to bylo znát. Josh Macrae toho měl v závěru už plné kecky, protože už dávno se místo bubnování věnuje práci zvukaře (pro Rogera a i přímo pro Queen) a jen průměrný byl Clayton Moss. Celkově to ovšem byl neopakovatelný zážitek (už kvůli Rogerovi se sobími parohy to stálo za to!) a při dotazu, zda by The Cross nechtěli vyrazit jako Rogerova doprovodná skupina na jeho potenciální sólové turné k albu Fun On Earth, odpověděl Josh Macrae váhavě: "Kdo ví, všechno je možné." Tak se nechme překvapit.

Bez mého svolení prosím nepublikujte fotky z tohoto webu nikde jinde. Děkuji :-)