Roger Taylor - Roundhouse, London 28.09.2026
- Strange Frontier
- A Nation Of Haircuts
- Gangsters Are Running This World
- Surrender (with Tina Keys)
- I See You Now
- I'm In Love With My Car
- Absolutely Anything
- Violence Insane
- Don't Photograph Food
- These Are The Days Of Our Lives
- Rock It (Prime Jive) (Tyler Warren on vocals)
- Jealous Guy
- Dear Mr Murdoch
- Chump
- Under Pressure (with Tina Keys)
- Man On Fire
- Rock And Roll
- A Kind Of Magic
- Bohemian Rhapsody (Ndlovu Youth Choir)
- A Beautiful World (with Ndlovu Youth Choir)
- Come On Summer (with Ndlovu Youth Choir)
- We Will Rock You (with Brian May and Ndlovu Youth Choir)
- Radio Ga Ga (with Brian May and Ndlovu Youth Choir)
Krátce poté, kdy Roger oznámil nové turné, dal Brian interview, ve kterém řekl, že se rozhodl už nejezdit na turné, protože mu vadí odloučení od rodiny. Fakticky tím zřejmě oznámil konec projektu Queen + Adam Lambert. Což mi extra nevadí, těch koncertů byly stovky a myslím, že projekt už dávno vyčerpal svůj potenciál, setlist se poslední dvě tři turné prakticky neměnil.
Takže letíme na Rogera! Jsme opět o nějaké ty roky starší, já chci do Londýna na dovolenou vzít manželku a svou malou dceru, takže se rozhodnu jet pouze na jediný koncert. Pochopitelně je to ten londýnský - nejen kvůli logistice, ale i kvůli tomu, že se reálně dá očekávat účast pana Briana Maye v nějaké té skladbě. Pokud se hraje něco v Londýně, Brian hostuje v pár skladbách vždycky rád.
Z Čech nás různými cestami jede zhruba dvacítka. Někteří ve skupině, jiní samostatně. Někteří jedou i na pár dalších koncertů turné (které má pouhých šest zastávek), ale většina z nás se zaměřuje na Londýn. V desetimilionové metropoli se několikrát vzájemně potkáme, což je s ohledem na mizivou pravděpodobnost takového setkání dost vtipné. Na druhou stranu třeba u Garden Lodge se takové setkání čekat dá - to je místo, které při návštěvě Londýna nevynechám asi nikdy.
V den koncertu se scházím se čtyřmi členkami našeho fanclubu, se kterými se známe velmi dobře z předchozích akcí. Dáváme dvě rychlá pivka nedaleko King's Cross a domlouváme strategii příjezdu k hale Roundhouse. Je to jen tři stanice metrem, ale nechce se nám tam čekat mnoho hodin, tak se domluvíme na příjezdu hodinu a půl před otevřením haly. Přijde nám to dostatečné (což byl mylný dojem, jak se později ukázalo). Musel jsem zároveň oznámit smutnou zprávu, že holky neuslyší jejich oblíbenou Foreign Sand, ale vzápětí mi na mobilu pípá zpráva, že Brian May přijel k hale. Je téměř jisté, že bude dnešním hostem, což kvitujeme s radostí.
K hale sice dorážíme v plánovaných 17:30, ale na místě už jsou stovky fanoušků. To jsme trochu podcenili. Zdravím se se spoustou fanoušků a sběratelů, se kterými se dlouhodobě známe a u jednoho z nich zůstávám už natrvalo. Nenápadně jsem se tak zařadil zhruba do poloviny fronty, což tedy pořád není žádná hitparáda. Každopádně čekáme a domlouváme strategii, kam ukrýt nahrávací zařízení, protože u vstupu jsou detektory kovu. Já volím klasicky rozkrok, kolega volí připevnění k botě. Po otevření haly zjišťujeme, že prohlídku ručním detektorem provádí jakási muslimská žena, takže jsme v klidu - ta opravdu pípající rozkrok nijak neřeší a pouští nás dál. Rychlá návštěva WC a mažu do sálu. Jsem nakonec zhruba v deváté řadě, což by bylo normálně v klidu, ale přede mnou je spousta vysokých lidí a ani mých 187 cm moc nestačí.
Přežiju předskokana (písničkář s uměleckým jménem Freddie Lennox), nastavím si nahrávání, mikrofony připevním na ramena a už začíná intro... Jedeme prakticky ve stejném módu jako na minulém turné (2021). Trošku bych preferoval vyšší hlasitost a víc kytary v mixu, ale nestěžuju si. Je to pecka, aktuálně je prostě sólový Roger zábavnější než ta mašina Queen s Adamem Lambertem. Setlist je až do přídavku stejný jako na minulých koncertech. Zhruba třetina novinek, třetina Queen a třetina starších sólovek. Novinky každopádně působí svěžeji než na albu, kde jsou takové trochu utahané. Skladby Dear Mr Murdoch a Chump věnuje Roger dle svých slov „dvěma kundám“ (pardon za doslovný překlad), kromě mediálního magnáta Ruperta Murdocha tím myslí samozřejmě Donalda Trumpa, což zdůrazní ještě zdviženým prostředníčkem a zvoláním „Fuck Donald Trump“ po druhé ze zmíněných skladeb. Mimochodem, v první čtvrtině koncertu si na pravém balkonu všímáme Briana Maye, jak pozorně sleduje koncert. Právě během Dear Mr Murdoch se zvedá a kdesi mizí - doufáme, že si jde připravit kytaru a nejde jen na další drink.
Až do přídavku je koncert standardní. Kde je sakra ten Brian? Trošku spoléháme na Bohemian Rhapsody, na kterou se na pódium staví celý Ndlovu Youth Choir. Ale ta je zpívaná tím známým virálním způsobem bez dalších hudebních nástrojů. Následuje A Beautiful World a další novinka Come On Summer, ve které se Roger poprvé a naposledy posadí za bicí. Trošku panikařím. V setlistu zbývá teoreticky už jen Radio Ga Ga. Dorazí ten Brian vůbec? Zápasím trošku s nastavením mobilu na případné video a najednou začne známý rytmus We Will Rock You a pan May kráčí se svou kytarou ze tmy. Je to tu. Čekali jsme to, ale stejně je to prostě emotivní moment. Lehce prodloužená WWRY s Rogerovými vokály - ten ji už docela dlouho nezpíval, tak se na slova musí dívat nenápadně na monitor u nohou. A pak už Radio Ga Ga, všichni tleskají vzorně do rytmu. Pro mě osobně je tohle pokaždé asi nejemotivnější moment. Vím, že koncert končí, všude kolem je les rukou, do toho na pódiu Brian s Rogerem (třeba naposledy? To člověk nikdy neví), tak si to užíváme fakt naplno. Konec koncertu, loučení, hala se rozsvěcí...
Začíná lov na setlist nebo paličku. Setlistů je na pódiu třeba pět, paličky se dávají jen výjimečně. Já zkouším méně exponovaná místa u mixpultu, ale zvukař se se mnou vůbec nechce bavit. Protlačím se ke stage krátce poté, co technik podá dva setlisty jakýmsi holkám. Na další šanci to nevypadá. Zkouším volat na Nigela - Rogerova technika znám dvacet let, ale přeci jen jsme se pět let neviděli a nepochybně už si mě nepamatuje, takže mě (i všechny ostatní) ignoruje. Security začíná vyklízet sál. Všimnu si, že Nigel donesl paličku se setlistem komusi u bočního vchodu na pódium, rychle se tam přesunu, ale nepodařilo se mi zjistit nic víc než to, že se šťastnému majiteli prostě podařilo Nigela oslovit a poprosit ho. Aspoň chvíli kecám s postarším securiťákem a pak už se sál vyprazdňuje doslova do posledního místa, tak je čas jít. Spikeův technik přichází cosi uklidit - neznám ho jménem, tak na něj jen zdvořile zavolám, jestli už jsou všechny setlisty pryč. Jen souhlasně kývne, víc neodpoví a vrací se na stage. Vzdávám to a jdu taky, v sálu už jsem zbyl sám, security mě přehlédla. Najednou periferně vidím, jak na mě technik volá z pódia a sbíhá s posledním setlistem dolů, tak se ještě rychle vracím, setlist převezmu, upřímně děkuju a mizím ze sálu. Nevím jistě, odkud setlist pochází, ale dost možná byl přímo Rogerův, protože stolek s jeho setlistem po skončení koncertu uklidili hned kamsi dozadu, odkud právě teď technik přicházel...
Pak už jen návštěva stánku s merchem - nová trička jsou kvalitativně výborná, akorát jsou velikostně pro prasátka, takže i s mou nadváhou mi bohatě stačí velikost L. Pak rozloučení se všemi sběrateli a kamarády po cestě ven, bohužel spěcháme, slíbil jsem manželce brzký návrat. Takže ještě dvě rychlá pivka v hospodě a šup zpátky domů.
Co dodat? I české fanynky, které o Rogerově kariéře moc netuší, si koncert nesmírně užily. Tady prostě nejdete na setlist s greatest hits. Neuslyšíte Champions ani The Show Must Go On. Zažijete koncert skvělého zpěváka a autora mnoha hitů, který už je sice věkově za zenitem, ale hudebně to pořád - i za pomoci mimořádně nadaných hudebníků v jeho kapele - zvládá. Zážitek je to pro fanouška Queen vždycky nádherný. A člověk nikdy neví, jestli tyhle dva pány bude mít šanci někde pohromadě znova vidět...
